Systém turnaje naší kategorie byl nastaven na dvě skupiny po čtyřech a následné boje o umístění. Celkem jsme tak absolvovali pět zápasů a všechny byly proti zahraničním soupeřům, se kterými běžně nemáme možnost změřit síly.
Měli jsme tak možnost porovnat si svou úroveň a styl hry s mladšími minižačkami z Neměcka, Polska a Slovenska.
A rozdíly tu jsou. Základní pojetí hry se příliš neliší, ale odlišná je hlavně obrana, která u některých soupeřů obsahovala již taktické prvky. Podle nás to do této kategorie zatím ještě nepatří, ale musíme se na to dívat z širší perspektivy. Basketbalová metodika našich sousedů není stejná jako naše. Okolní státy například už běžně hrají soutěž U12 na vysoké koše, a tak se i nám stalo, že v zápase s Polskem jsme my útočili na malý koš, ale soupeř už atakoval náš koš v dospělé výšce. Právě tyto rozmanitosti jsou zajímavým rysem turnaje se zahraniční účastí.
I když naše dívky prohrály všechna utkání ve skupině a následně i proti polské Sieradzi a slovenskému Popradu o umístění a skončily až na posledním místě, tak naši účast považujeme za úspěšnou. Dívky se neustále dostávaly na maximum svých možností a přistupovaly ke všem utkáním příkladně. Právě proto jsme ani jednou neviděli výrazně nevyvážené utkání. Ani jednou nešlo o odevzdaný výkon. Ani jednou to neměl soupeř jednoduché. Dívky příliš neřešily výsledek na tabuli a bojovaly až do poslední vteřiny každého utkání. O správném přístupu také svědčí úspěchy v dovednostních basketbalových soutěžích, ze kterých jsme přivezli hned tři sošky z šestek a střelby a soška za driblink nám utekla jenom o kousíček.
Po celé čtyři velikonoční dny to v jinak poměrně klidné sváteční Ostravě žilo basketbalem. Neustále jsme všude potkávali basketbalové týmy. Ať už cestou na jídlo, na ubytování, v dopravních prostředcích nebo prostě jen na volných prostranstvích. Alespoň v místech Ostravy, kde jsme se my pohybovali, vládla turnajová atmosféra. Turnaje se účastnilo 120 týmů z Česka a okolních zemí. Hrálo se na 13 kurtech v deseti halách po celé Ostravě. Když se k tomu přidají vypjatá utkání se zajímavými soupeři, turnajový formát zápasů s mírně pozměněnými pravidly, zjednodušeným pískáním, zkrácenými pauzami mezi čtvrtinami a na rozcvičení, tak to všechno mělo ohromný dopad na prožitek ze zápasů a emoce všech našich dívek a občas i diváků.
Kromě zážitků a zkušeností nám turnaj přinesl i mnohá poučení, která budou mít hmatatelný přenos do tréninkového procesu. Viděli jsme, že i důsledná obrana může být vždy ještě důslednější, že basketbalové činnosti se dají rozvíjet a posouvat stále dále, i když si myslíme, že už je zvládáme. Ale hlavně, že tréninkové nasazení při pilování basketbalových činností musí odpovídat zápasovému tempu, jinak prostě nefungují. Tyto čerstvě nabyté zkušenosti zúročíme už v národním finále, které náš čeká začátkem května. Ještě jeden negativní poznatek jsme si odnesli. Zjistili jsme, že v širší konkurenci jsme malí. Nedostatek fyzičnosti podporuje i soupiska týmu, která se skládá ze tří ročníků. Budeme na to myslet a do budoucna i trochu upravíme styl naší hry. Pokusíme se to otočit a udělat z toho naši výhodu.
Celkově se turnaj vydařil nejen kategorii dívek U12. Také ostatní zlínské týmy získaly cenné zkušenosti. Dívky U14 a chlapci U15 dokonce umístění na třetím místě ve své kategorii. Je zcela jednoznačně, že Zlín letos zanechal v Ostravě silnou stopu. A už teď je naprosto jisté, že se v příštích letech na turnaj vrátíme zase v silném zastoupení.
Děkujeme organizátorům turnaje za neopakovatelný zážitek a bezchybnou organizaci turnaje.
